Výklad „přechodného pobytu“ cizinek pro potřeby interupčního zákona
Chtěl bych Vás seznámit se stanoviskem Ministerstva zdravotnictví k výkladu § 10 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Uvedené ustanovení říká: „Umělé přerušení těhotenství podle § 4 se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.“
Ministerstvo nijak nezpochybňuje účinnost tohoto ustanovení zákona, avšak rádi bychom uvedli, jak máme za to, že je třeba v současnosti hledět na aplikaci tohoto ustanovení ve vztahu k občankám ostatních členských států Evropské unie.
Uvedené ustanovení je totiž třeba vykládat mj. i v kontextu práva Evropské unie. Právo pohybu mezi členskými státy a pobyt na území kteréhokoli z členských států patří mezi základní svobody občanů Evropské unie. Toto právo je dnes garantováno čl. 21 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Předmětné oblasti se blíže věnuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Podle čl. 24 uvedené směrnice požívají všichni občané Evropské unie, kteří pobývají na základě této směrnice na území hostitelského členského státu, v oblasti působnosti Smlouvy stejného zacházení jako státní příslušníci tohoto členského státu.
Výslovně oblasti zdravotnictví se pak týká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Jejím cílem je usnadnit možnost přijímat zdravotní péči v jiném členském státu, než kterého je pacient občanem. V čl. 4 odst. 3 této směrnice se pak výslovně uvádí, že „[N]a pacienty z jiných členských států se vztahuje zásada zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti.“
Vzhledem k přednosti práva Evropské unie před rozporným ustanovením práva českého musíme i k občankám jiných členských států Evropské unie přistupovat stejně jako k občankám České republiky. Není tedy na místě jakkoliv zkoumat otázku přechodnosti či trvalosti jejich pobytu na území České republiky a jejich přístup k provedení interrupce bude shodný, jako kdyby se jednalo o těhotné české občanky.
V případě žen, které jsou občankami jiných států, než jsou členské státy Evropské unie, je však třeba uvedenou otázku zkoumat a podle práva lze provést interrupci podle § 4 citovaného zákona jen tehdy, pokud mají na území České republiky trvalý pobyt.
JUDr. Radek POLICAR
náměstek pro legislativu a právo
Sekce legislativy a práva
Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 2
tel.: +420 224 972 624
