Proč je provedení umělého přerušení těhotenství občance Evropské unie v souladu s právním řádem platným na území České republiky?

V souvislosti s legislativními záměry projednávanými v posledním období v Polské republice jsou opakovaně vznášeny dotazy, zda je v souladu s právním řádem platným na území České republiky provedení umělého přerušení těhotenství občankám jiných členských států Evropské unie. Ministerstvo zdravotnictví na tuto otázku odpovídá, že ano, a tímto vysvětluje, jak k tomuto závěru dospělo.

Ustanovení, které v této věci budí pochybnosti, je § 10 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství: „Umělé přerušení těhotenství podle § 4 se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.“

V případě výkladu tohoto ustanovení je však třeba přihlédnout k navazujícímu ustanovení § 10 vyhlášky č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Jeho obsah zní: „Za přechodný pobyt se nepovažuje pobyt cizinek, které pracují v orgánech a organizacích se sídlem v České socialistické republice, popřípadě členek rodin pracovníků těchto orgánů a organizací, pobyt studujících a jiných cizinek, které mají povolení k pobytu pro cizince podle zvláštních předpisů, popřípadě mezistátních dohod.“

Klíčová slova pro řešení shora uvedeného problému z citované věty jsou tato: „Za přechodný pobyt se nepovažuje (…) pobyt (…) cizinek, které mají povolení k pobytu pro cizince podle (…) mezistátních dohod.“

Z toho vyplývá, že zákaz provedení interrupce se nevztahuje na cizinky, které mají povolení k pobytu na území České republiky podle některé z mezistátních dohod.

Takovou mezistátní dohodou také nepochybně je Smlouva o fungování Evropské unie (dříve Smlouva o založení Evropského společenství). Z jejího čl. 21 odst. 1 pak vyplývá jasné povolení pro občany Evropské unie pobývat na území České republiky (viz slova „Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení.“).

Takový výklad je též v souladu s čl. 4 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, ve kterém se praví: „Na pacienty z jiných členských států se vztahuje zásada zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti.“

JUDr. Radek Policar
náměstek ministra pro legislativu a právo

zdroj- MZCR