Je lepší soukromá nebo veřejná péče v těhotenství? V Austrálii srovnali výsledky mateřské a novorozenecké péče a náklady zdravotního systému mezi standardní veřejnou porodnickou péčí a soukromou péčí vedenou porodníkem – v rozsáhlé populační kohortové studii. 

Tato rozsáhlá populační studie srovnávala standardní veřejnou porodnickou péči a soukromou péči vedenou porodníkem v Austrálii, analyzovala více než 867 000 porodů v letech 2016–2019. Autoři využili propojená administrativní data a hodnotili výsledky pro matku a novorozence spolu s náklady zdravotního systému.

• Výsledky: Veřejná péče byla spojena s významně vyššími mírami nežádoucích výsledků, včetně mrtvorozenosti/úmrtí novorozenců (OR ~2,0), přijetí na JIRP, nízkého Apgar skóre, těžkých poranění hráze a poporodního krvácení.

• Náklady: Průměrné náklady na jedno těhotenství a porod byly o 5 929 AUD vyšší ve veřejné péči. Pokud by ženy přešly ze soukromé do veřejné péče, znamenalo by to ročně o 1,77 miliardy AUD více pro vládní plátce.

• Ochranné faktory: Porod císařským řezem byl spojen s nižším rizikem úmrtí novorozence, zatímco indukce porodu s vyšším rizikem.

• Rizikové faktory: Nepříznivé výsledky souvisely také s obezitou matky, vyšším věkem, sociálně-ekonomickým znevýhodněním, kouřením či použitím asistované reprodukce.

Studie dospěla k závěru, že soukromá porodnická péče je spojena s lepšími výsledky pro matku a dítě a nižšími celkovými náklady systému, ačkoliv část nákladů přenáší na pojišťovny a pacientky.

Graf 1: klinické ukazatele na 1 000 porodů: perinatální úmrtnost, pobyt na JIP, Apgar pod 7, závěžné poranění hráze, hemorhagie matky

Graf 2: průměrné náklady na perinatální péči (AUD)

Ačkoli výsledky výrazně favorizují soukromou péči vedenou porodníkem, interpretace vyžaduje opatrnost. Administrativní data postrádají detailní informace o nepozorovaných faktorech, jako je zdravotní gramotnost, psychosociální podpora, kvalita vztahu mezi lékařem a pacientkou či rozdíly v klinických protokolech. Vyšší podíl císařských řezů v soukromé péči – i když zde spojený s nižším rizikem úmrtí – je v rozporu s dlouhodobými obavami z nadbytečných intervencí. Výsledky mohou částečně odrážet i výběrový bias: ženy volící soukromou péči bývají zdravější, bohatší a více zdravotně gramotné, což mohlo přispět k lepším výsledkům i přes snahu o párování.

Důležité je také zdůraznit, že studie není kritikou práce porodních asistentek. Standardní veřejná péče je charakteristická především svou roztříštěností – žena se v průběhu těhotenství a porodu setkává s více poskytovateli (porodní asistentky, praktičtí lékaři, nemocniční lékaři či školenci), aniž by byla zajištěna kontinuita a jasná odpovědnost. To je v kontrastu se soukromým modelem, kde ženu od začátku do konce sleduje jeden jmenovaný porodník ve spolupráci s porodními asistentkami. Naopak, předchozí výzkumy ukázaly, že kontinuální model péče vedený porodní asistentkou přináší rovněž lepší výsledky a vyšší nákladovou efektivitu, pokud je dobře zaveden.

Lze tedy spíše usuzovat, že lepší výsledky v soukromé péči vyplývají z kontinuity péče a jasné odpovědnosti poskytovatele, než že by šlo o inherentní výhodu soukromého sektoru. Před doporučením systémových změn je proto nutné detailněji zkoumat roli kontinuálních porodních modelů, erudice poskytovatelů a systémových nerovností.

Tato práce zpochybňuje zažitý předpoklad, že veřejná a soukromá porodnická péče mají srovnatelné výsledky. Ukazuje totiž klinické i ekonomické výhody soukromé péče vedené porodníkem. Zároveň však odhaluje systémové slabiny veřejného sektoru – roztříštěnost péče, více nežádoucích příhod a paradoxně i vyšší náklady. Na druhé straně je zde zásadní problém spravedlnosti: přístup k soukromé péči je výrazně podmíněn socioekonomickým statusem.

Úkolem zdravotní politiky proto není podporovat privatizaci, ale spíše přenést klíčové prvky soukromé péče – kontinuitu, odpovědnost a vztahovou složku – do veřejného systému. Do toho patří i širší implementace kontinuální porodní asistence, která již prokázala pozitivní přínos. Zavedení učícího se zdravotnického systému a národních registrů kvality péče může pomoci identifikovat příčiny rozdílů a cíleně je řešit. Do budoucna bude nutné odlišit, zda lepší výsledky soukromé péče pramení primárně z organizačních aspektů modelu péče, nebo spíše z výběru pacientské populace.

Není to tedy soukromá nebo veřejná péče, ale její organizace, který v tomto případě ve veřejném sektoru selhává. 

zdroj: E. J. Callander, J. Enticott, B. W. Mol, et al., “ Maternal and Neonatal Outcomes and Health System Costs in Standard Public Maternity Care Compared to Private Obstetric-Led Care: A Population-Level Matched Cohort Study,” BJOG: An International Journal of Obstetrics & Gynaecology (2025): 1–11, https://doi.org/10.1111/1471-0528.18286.

Analýza a komentář s použitím uvedeného zdroje: Pavel Calda