Vážený pane Malý,
Odborné studie porodů doma shodně shledávají, že porod doma je stejně bezpečný nebo bezpečnější než porod v nemocnici. Tyto studie ukazují nižší výskyt neonatální mortality (úmrtnosti), mortality matek, episiotomie, císařského řezu, klešťového porodu, elektronického monitorování plodu, stejně jako stejné nebo vyšší hodnocení Apgarovou stupnicí, počet kojených dětí a spokojenost pacientek s průběhem porodu.
Pokud se Vám, nebo někomu z Vašeho týmu podaří v řádné studii prokázat opak, můžete zažádat o odměnu 50.000 USD. Tato odměna byla vypsána panem Jockem Doubleday v roce 1998 na 10 tisíc dolarů a později zvýšená na uvedenou částku, pro toho, kdo první publikuje studii, ukazující porod v nemocnici coby bezpečnější než porod v domácím prostředí s kvalifikovanou porodní asistentkou, a to v kterékoliv kategorii, v kterékoliv zemi, v kterékoliv době. Dosud se nikdo nepokusil odměnu získat. Více informací na www.spontaneouscreation.org/SC/50,000Reward.htm
Vaše prohlášení, která se objevila nedávno v tisku (např. www.novinky.cz, 24.10.2006, „Porod doma představuje vyšší riziko pro matku i novorozence“) mě i mého manžela velice pobouřila. Jsou plná polopravd, zamlčených a překroucených faktů, lží a zastrašování a upravená za jediným účelem: odradit od porodu doma. Jedná se o subjektivní názory Vaše a některých dalších lékařů. Je snadno pochopitelné, proč řiditel a personál nemocnice propaguje tento názor: 90% žen by podle statistik mohlo bezpečně porodit doma, přičemž celkové výsledky včetně Vámi uváděné novorozenecké úmrtnosti mohou být, jak je vidět z řádných studií, stejné nebo lepší než z nemocničního prostředí. A nemocnice přece potřebují pacienty! Avšak toto není omluvou za prezentování takto jednoznačně zaměřeného stanoviska široké veřejnosti coby faktu. Proto Vám píšeme tento otevřený dopis a věříme, že se vyvine v konstruktivní, na podložených faktech založenou diskusi, která bude přínosem pro každou rodinu. Požádáme rovněž o jeho zveřejnění v tisku. Usilujeme o to, aby každý byl objektivně informován a každá zdravá žena měla právo svobodné volby v otázce místa i způsobu porodu.
Současná statistická data z ČR týkající se novorozenecké úmrtnosti (2,02 promile), které uvádíte, jsou jistě uspokojivá, k čemuž přispělo mnoho faktorů. Také porodní asistentky v jiných vyspělých zemích, jejichž práce nezávisí na užívání moderní technologie lékařů, zaznamenaly podobný trend výsledků porodů. Posuzovaných faktorů je celá řada, nejen mortalita, a každý zájemce disponující znalostí cizího jazyka si může statistiky snadno vyhledat sám. Uvedu jen jako příklad rozsáhlou studii M.D. Richard, 1999 (http://etd.lsu.edu/docs/available/etd-0711102-182913/unrestricted/Richard_thesis.pdf). Je přitom nutno zdůraznit, že většina studií z minulosti o porodech doma v sobě zahrnovala porody neplánované, předčasné, utajené a porody na cestě do porodnice. Je proto nutné se přesvědčit, zda tyto vysoce riskantní porody byly ze studie vyloučeny, protože statistické údaje jsou jinak bezcenné (viz Vaše údaje o úmrtnosti spojené s porodem doma). Mluvíme zde o porodech doma, které jsou plánované, se zdravou rodičkou a kvalifikovanou porodní asistentkou.
Hnutí za aktivní mateřství (www.iham.cz) zpřístupňuje široké veřejnosti více a více kvalitních odborných článků, publikací atd. v češtině na téma přirozeného porodu.
Jak je vidět, domov může být nejvhodnější prostředí pro plánovaný porod a přináší méně rizik než porod v nemocnici. Je ovšem nutné vytvořit vhodné podmínky pro práci porodních asistentek a jejich spolupráci s matkami a porodnicemi. Ministerstvo zdravotnictví by v tomto brzy mělo zasáhnout tvorbou patřičné legislativy. Vždyť i z finančního hlediska jsou porody doma pro stát nesmírně výhodnější. Upřednostňování porodu v nemocnici před porodem je výsledkem lživé propagandy ze strany nemocnic a farmaceutických společností (a to bohužel ve všech státech, kde vládne profit), a nemá co dělat s faktickými údaji. Lze proto očekávat, že s rozšířením pravdivých údajů mezi veřejností bude počet porodů doma narůstat a je povinností odborníků odpovědět na tento trend zajištěním jejich bezpečnosti, nikoliv potlačováním pravdy za každou cenu. Vámi uvedená situace s klesajícím počtem domácích porodů v Nizozemí pak má mnoho příčin vyplývajících nejen z výše uvedených faktorů, ale i ze změn systému v zemi atd. Je nesmyslné ji uvádět jako důkaz toho, že porody doma nejsou bezpečné. Je také nutno uvést, že porod doma si volí ve zvýšené míře zvláště ženy se vzděláním vyšším než je průměr a mnoha ukazateli zdravého životního stylu.
Rizika porodu v nemocnici
Porod je děj dynamický, v tom s Vámi souhlasíme. Také je to ovšem děj fyziologický a jako takový je velice přesně regulovaný, jak nervovou tak hormonální soustavou matky i nenarozeného dítěte a jejich vzájemnou komunikací. Jakýmkoliv zásahem do této regulace jsou matka i dítě vystaveny zvýšenému riziku komplikací a v extrémním případě smrti.
Samotný převoz do nemocnice je rozhodně obrovským zásahem do tohoto procesu. V okamžiku, kdy má být matka naprosto nerušena, pohroužena do silných pocitů ze svého těla, aby jim mohla řádně odpovídat, ať už vědomě či nevědomě, je nucena se oblékat, cestovat většinou autem, kde bude připoutána bez možnosti změny polohy a vystavena rizikům dopravy, a následně uvedena do nového prosředí se spoustou nových lidí, a silných rušivých vjemů a kde bude bohužel omezena její možnost pohybu. Ten, kdo neporodil, si nedokáže dopad této situace jasně představit, jelikož žena se při přirozeném porodu nachází ve stavu podobném stavu změněného vědomí. Velice častým jevem je následné utlumení až vymizení porodních stahů. Toto je normální fyziologická reakce, známá u ostatních savců, při které hraje roli mimo jiné adrenalin. Důsledkem jsou pak extrémě dlouhé a vyčerpávající porody, které vedou k sérii nutných lékařských zákroků a s nimi spojená rizika. Matky tak také ztrácejí důvěru ve své schopnosti porodit a jsou vděčné porodníkům za záchranu, i když většína z nich by bývala porodila bez problémů v domácím prostředí.
Porod v nemocnici pak s sebou přináší celou řadu zákroků na matce i dítěti, které nejen že nepřinášejí pozitivní účinek, ale, jak ukazují mnohé studie, mohou mít dalekosáhlé negativní důsledky. Rizika, která matky a novorozenci nesmyslně podstupují v porodnicích zatím zůstavají většinou před veřejností (protiprávně) utajena a lékaři se zdráhají je sdělit i při přímém vyptávání se rodičkou. Nejedná se přitom o nijaké malichernosti, ale mnohdy i život ohrožující zásahy, které vyžadují resuscitaci. Uvedu alespoň ty nejvíce zneužívané:
• Elektronické monitorování plodu a tzv. ¨ultrazvuk¨. Ačkoliv elektronické monitorování plodu je v porodnicích standardní, žádná studie neprokázala zlepšení výsledků porodu při jeho použití. Naopak, důsledkem jsou pouze vyšší procento císařských řezů nebo operativních porodů. Studie shodně ukazují nevhodnost použití pro porody s nízkým rizikem, přičemž užití u porodů s vyšším rizikem zůstává otázkou. Elektronické monitorování s sebou také přináší odosobněný přístup nemocničního personálu, dokonce i přítomných manželů, k rodičce. A to v situaci, kdy studie ukazují, že lidský kontakt může snižovat riziko komplikací, stresu a zákroků. V neposlední řadě je třeba říci, že tzv. ultrazvuk není z fyzikálního hlediska zvuk, nýbrž záření. Je prokázáno, že plod jeho účinky pociťuje a reaguje zrychlenými pohyby. Vystavení plodu tzv.ultrazvuku je spojeno podle některých studií s vyšším výskytem dlouhodobých vývojových poruch, dislexie a levorukosti (možná známka neurologického poškození). Další tragédií jsou falešné pozitivní výsledky vedoucí k potratům zcela zdravých plodů, přičemž statistiky ukazují ne příliš uspokojivé výsledky v detekci vrozených abnormálií (mezi 17 a 85%).
• Porodní poloha vleže na zádech. Velice nevhodná poloha pro matku i dítě (výhodná pouze pro lékaře). Přináší zvýšenou námahu pro matku (tlačení dítěte proti gravitaci), stahy mají tendenci být slabší, méně časté a více nepravidelné. Pánevní otvor může být zmenšený tlakem stolu, tlak na tepny matky může způsobit omezení přívodu krve dítěti. Dalšími riziky jsou vyšší procento episiotomie a spontanních natržení matky vzhledem k nevhodné poloze perinea.
• Episiotomie (násřih hráze). Tato procedura by měla být vyhrazena pro specifické případy, nikoliv prováděna rutinně a často. Argumentace prevencí natržení, relaxace pánevního dna a ochranou hlavy plodu jsou falešné a nepodložené důkazy. Přirozená natržení, i když se vykytnou, nejsou tak hluboká, snadněji se spravují, lépe se hojí a jsou méně bolestivá než episiotomie, které nezřídka vedou k většímu a komplikovanějšímu natržení. Mezi další rizika se řadí zvýšená ztráta krve, vysoká bolestivost po porodu, špatné hojení, hematoma, přetrvávající bolest při souloži a infekce, které mohou končit i smrtí matky. Důsledky na psychiku matky rovněž nelze přehlédnout.
• Umělé protržení plodových obalů. Často prováděno rutinně pro zrychlení porodu. Rizika: infekce, prolapse pupečníku, které je pro plod život ohrožující, comprese pupečníku během stahů (snížený přívod kyslíku k plodu), větší bolestivost stahů, deformace a otok hlavy novorozence, účinek na tepovou frekvenci plodu.
• Tlumení bolesti při porodu. Studie ukazují, že nepřetržitá emoční a psychická podpora rodičky výrazně snižuje potřebu léků k tlumení bolesti. Epidurální anestézie s sebou přináší řadu komplikací a možných vedlejších účinků, které opět nejsou jasně komunikovány rodičce: hypotense, křeče, paralýza dýchání, srdeční zástava, alergický šok, úraz nervů, infekce, hematom, bolesti hlavy, paralýza, zvýšené riziko klešťového porodu, vakuové exrakce, císařského řezu, špatná pozice plodu, delší druhá fáze porodu, dlouhodobé bolesti zad, hlavy, migrény, necitlivost atd. Pro dítě je to pak riziko žloutenky, nepravidelný srdeční rytmus, snížený tonus svalů, utlumené dýchání. Hodně pozornosti se věnuje zvýšené teplotě matky, která může způsobovat horečku u novorozence a následně nižší Apgar hodnocení, potřebu resuscitace a kyslíkovou terapii a křeče.
• Císařský řez. Riziko císařského řezu je zvýšeno v nemocnici většinou procedur a užitím moderní technologie. Pro matku i dítě představuje jeho použití četná rizika a lékaři s nimi budoucí rodiče málokdy plně seznamují. Mimo jiné uvádím zvýšená mortalita matek, poškození dělohy, močového měchýře, zvýšená ztráta krve, snížená funkce střev, dýchací komplikace, nehody při anestézii, infekce (poměrně časté, podle některých zdrojů 20%), nižší následná plodnost a vysoké riziko (také vážných, život ohrožujících) problémů v následných těhotenstvích.
• Předčasné přerušení pupečníku. Provádí se po desetiletí bez jakéhokoliv důkazu o prospěšnosti. Pupečníkem dostává dítě přísun kyslíku, živin a kmenových buněk ještě několik minut po porodu. Jeho náhlým přerušením před tím, než dítě začne dýchat samo, nastane krátká asfyxie (dušení, omezení přívodu kyslíku k mozku); dítě je přivedeno do stavu ohrožení života. Studie také ukazují, že krev, kterou dítě dostane z pupečníku po porodu, výrazně snižuje výskyt dětské anémie, která má dalekosáhlé neurologické následky. Odběr pupečníkové krve se v této souvislosti jeví coby odběr krve dítěti v době tak kritické pro jeho adaptaci pro život vně matky.
Je už dnes známo, že prenatální zážitky, zážitky z porodu, po porodu, kontaktu s matkou a z ranného dětství mají výrazný dopad na formování psychiky jedince. Studií v této oblasti přibývá. Nelze tedy hodnocení výsledků porodu degradovat pouze na fyzické přežití matky a novorozence, když průběh porodu má dlouhodobý dopad, možná i na celý život člověka. Bohužel zážitky žen a jejich partnerů, nemluvě o novorozencich, kteří za sebe mluvit nemohou, jsou daleko od pozitivních. Naprostá většina žen bohužel nejen že nemá příležitost poznat, jak silně pozitivní a posilující zážitek může být samotný porod ve známém intimním prostředí. Mnohé si odnášejí dlouhotrvající psychické trauma.
Vaším výčtem konkrétních rizik spojených s porodem doma pro matku i dítě se snažíte matky zastrašit. Bohužel zkušenosti lékařů s domácími porody jsou nedostatečné. Stavy, které popisujete, se mohou vyskytnout i doma, ale jak je vidět z pozitivních výsledků studíí, lze je většinou buď předvídat, nebo úspěšně řešit, nebo se prostě v domácím prostředí při šetrném porodu takřka nevyskytují. Kdybyste pravdivě uvedl rizika porodu v nemocnici, znamenalo by to jistě reformu v českém porodním systému směrem k domácím porodům.
Vaše tvrzení, že porodem doma se matka zříká dostupnosti okamžité odborné péče a pomoci je opět falešné! Porodní asistentky jsou vyškolení profesionálové a k porodu nosí celou řadu vybavení k záchraně života a zdraví matky i dítěte. Zůstávají pak s rodičkou po mnoho hodin, sledují matku i dítě a odcházejí až poté, co se sitace zcela stabilizuje. Následují pak návštěvy hned druhý a třetí den a podle potřeby i dny následující po porodu. Porodní asistentky mají dokonce mnohdy větší zkušenosti a znalosti v asistování přirozeného porodu než lékaři v nemocnicich. Ti jsou školeni pro porod coby lékařskou proceduru. Toto jistě má své místo a nikdo nemluví o vzdávání se této péče. Pro optimální výsledky v porodnictví je nutná dobrá spolupráce lékařů a porodních asistentek.
Hluboce si vážíme a oceňujeme Vaši volbu profese, která pomáhá zachraňovat životy matek i dětí. Věříme, že se Vám, stejně jako ostatním lékařům, podaří dále rozšířit Vaše myšlení, a pomůžete vytvořit situaci příznivější pro optimální výsledky porodů pro matky i děti, ať už se jedná o porod doma nebo v porodnici. To je náš společný cíl.
Těšíme se na Vaši odpověd.
S úctou,
manželé Mgr. Marika Bermanová a Benjamin Berman
Toho času:
2649 Skylark Drive
San Jose, CA 95125
USA
