Byla jednou jedna předatestační stáž - osobní zkušenost z jednoho EBCOG pracoviště.

Co mají společného rok 1781 a 2004 pro mladé gynekology? První letopočet je spojen se zrušením nevolnictví v Čechách a na Moravě dekrety císaře Josefa II. Druhý rok je vázán na zákon č.95/2004 Sb. a znamená opětovný začátek nevolnictví pro některé mladé gynekology. Tímto zákonem totiž vyvstala povinnost absolvovat 3 měsíční praxi na pracovišti s akreditací EBCOG. A zde je kámen úrazu.
Je zcela na místě a myslím, že i velmi prospěšné, seznámí-li se lékař před atestací s chodem jiného oddělení a má možnost vidět diagnosticko-terapeutický postup na „renomovaném“ pracovišti. S touto vidinou jsem, a většina mladých kolegů, nastupoval na předatestační gynekologicko porodnickou praxi na jedno z akreditovaných pracovišť. Očekávání byla velká, podepřená nutností stáž zaplatit, upsat se nemocnici na statisícové částky (po dobu praxe dostávám základní plat), odejít od rodiny do cizího prostředí apod. Proto chci a chceme od tohoto pobytu maximum získání nových poznatků. realita za očekáváním ale pokulhává mílovými kroky a zůstává zcela v nedohlednu. Průběh praxe byl pro mne a většinu praktikantů (a rozprávěl jsem s mnohými) zcela zdrcující.
Jaký je tedy průběh takové předatestační praxe na tomto akreditovaném pracovišti? Předně se s Vámi prakticky nikdo nebaví. Co potřebujete vidět, o jakou specializaci se zajímáte, které výkony chcete poznat. Nic. Další pracovní síla, tak se neptej a pracuj.
Očekával jsem, že uvidím provoz na porodním sále, který je vyhlášený jak u rodiček tak u lékařské veřejnosti. Velice rychle jsem vyveden z omylu. Někdo přece musí sedět na ambulanci porodního sálu a vyšetřit ty desítky těhotných odeslaných k převzetí do péče. U každé odebrat anamnézu, vyšetřit a provézt ultrazvukové vyšetření. Troufám si říct (s omluvou pro všechny pokud se mýlím), že těhotné na akreditovaném pracovišti se neliší od těhotných na ostatních pracovištích. Tak proč musím sedět na ambulanci porodního sálu tady a dělat stejnou práci jako „doma“? Nevím? Získání zkušeností? Absurdní.
Po této části stáže mi zůstalo ještě trocha optimismu, že vše se v dobré obrátí. Jak jsem byl naivní. Následuje přesun na příjmovou ambulanci. Zde mě čeká od rána do odpoledne vyšetřování a léčení „akreditovaných“ mykóz (jsme na vyšším pracovišti), psaní antikoncepce a plánování výkonů. Už se i orientuji v počítačovém programu, proto mohu občas zvládnou ambulanci sám a k tomu udělat ještě pár příjmů. Troufám si říct (s omluvou pro všechny pokud se mýlím), že ambulantky na akreditovaném pracovišti se neliší od ambulantek na ostatních pracovištích. Tak proč musím sedět na příjmové ambulanci tady a dělat stejnou práci jako „doma“? Nevím? Získání zkušeností? Jak absurdní.
Po získání „zkušeností“ v těchto dvou ambulancích se konečně po několika týdnech dostávám na gynekologické oddělení. Jsou mi přiděleny pokoje s pacientkami o kterém mám pečovat. Teď si ještě musím poradit s příjmy a propuštěními, naštěstí jsem v ambulancích získal zkušenost s programem, takže s mírnými chybami jsem schopen pracovat. Což je nejdůležitější. Konečně se také „občas“ dostanu na operační sál k asistenci, abych alespoň viděl operace, kvůli kterým jsem tady a většina kolegů přijel. Bohužel jsem až na posledním schodku evolučního žebříčku. Navíc u mě převládá pocit, že jsem přišel „kdoví odkud“. Po čase ale člověk pochopí, že většinu operací, vyjma těch pár specializovaných, provádíme i na našem oddělení a mnohdy i podstatně lépe. Pak zase šup na oddělení, pár asistencí u operací stačí, člověk se nesmí moc namlsat a navíc příjmy a propuštění nepočkají. Troufám si říct (s omluvou pro všechny pokud se mýlím), že operantky na tomto akreditovaném pracovišti se neliší od operantek na ostatních pracovištích. Tak proč musím přijímat a propouštět tady a dělat stejnou práci jako „doma“? Nevím? Získání zkušeností? Více než absurdní.
Kapitolu samu pro sebe představují služby. Otázka která se nabízí je nasnadě. Proč bych měl během své praxe vůbec sloužit na cizím oddělení (nehledě na „almužnu“, kterou za to beru)? Přínos nevidím žádný. Mám pocit, že pouze saturuji personální nedostatky na klinice. Především služby na porodním sále jsou velmi stresující. Důvody vidím někde jinde, než je nezvládání porodnické práce. Nestíhám psát příjmy (zcela neznámý počítačový program), neznám telefonní čísla (anesteziologie, vrchní služba, neonatolog..), jiné zvyky porodního sálu. Tato fakta ale přece nikoho nezajímají.
Zcela jistě je nutná iniciativa a vlastní snaha se něco naučit a získat nové poznatky. Když však člověk vidí naprostý nezájem ze strany pracoviště, na kterém koná praxi, je mu z toho především smutno. A také je velmi rozhněvaný, protože si tuto praxi zaplatil a tudíž očekává za vložené peníze návratnost, která je po zhodnocení tří měsíců pobytu na akreditovaném pracovišti prakticky nulová.
Při pohledu zpět mám smíšené pocity. Z hlediska osobního velice rád vzpomínám především na mladé kolegy, se kterými jsem si rozuměl a dodnes rozumím velice dobře a dovedli mi alespoň částečně tuto praxi zpříjemnit. Podobně tomu bylo se sesterským personálem. Z hlediska profesního mé hodnocení vyplývá z celé této úvahy. Ostatním kolegům z našeho pracoviště, kteří absolvovali praxi na jiných pracovištích a kde se jim plně věnovali, nepokrytě závidím. Zřetelně existují velké rozdíly mezi těmito pracovišti.
Jaké ale máme informace o pracovišti, kam nastupujeme a jaké je kvalita této praxe? Žádné! Dle zkušeností mých a zkušeností kolegů je průběh praxe na každém akreditovaném pracovišti jiný, někde lepší, někde horší. Není na čase sjednotit předatestační praxi na všech akreditovaných pracovištích? Udělat systém, který tu zcela chybí a který jasně řekne, co mají praktikanti provádět za výkony, jak má vypadat jejich práce na oddělení, zda mají sloužit či ne apod. Zamezilo by se alespoň jejich „zneužívání“. Též si myslím, že by měl být vytvořen dotazníkový systém pro praktikanty, aby bylo možno srovnávat jednotlivá pracoviště.
V současné situaci se cíleně a veřejně s kritikou na určité pracoviště neozve nikdo. Musel by to být snad jedině sebevrah, kterému je jedno, že bude časem na tomto pracovišti atestovat. Proto je možných připomínek na fugování praxe jako šafránu. Co je to ale za dobu, kdy se bojíme ozvat s oprávněnými požadavky v obavě z následných sankcí?!
 

Autor si nepřeje být uveden, redakci Gynstart je znám