Stanovisko poslaneckého klubu ODS po jednání s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem

3. února 2011 

Poslanci ODS považují od začátku akci „Děkujeme, odcházíme“ za nátlakovou, která si bere za rukojmí pacienty a veřejnost. Zcela ji tedy odmítáme.

Poslanci ODS podporují dosavadní postup Ministerstva zdravotnictví při vyjednávání se zástupci lékařských odborů. Nabídku 2 miliard na platy zdravotnických pracovníků považujeme s ohledem na rostoucí obavy o rozsah garantované péče po 1. březnu za maximální kompromis. Trváme ale na těchto podmínkách: 

• Požadujeme, aby uvolněné prostředky byly využity na platy všech zdravotnických profesí v lůžkových zařízeních, tedy nejen lékařů, ale i sester a dalších nelékařských profesí.   
• Trváme na tom, aby zdroje na získání 2 miliard byly nalezeny v rychlém provedení optimalizace lůžkové péče. Očekáváme, že se k tomuto kroku zavážou nejen zdravotní pojišťovny, ale i hlavní zřizovatelé nemocnic, tedy stát a kraje. 
• Odmítáme další ultimativní požadavky odborářů. Zásadně nesouhlasíme s tím, aby ministerstvo a vláda garantovaly lékařům návrat na původní pozice. Lékaři zvolili hromadné výpovědi jako nátlakový prostředek dobrovolně a o jejich návratu může nyní rozhodnout jen vedení daných nemocnic. Budeme bránit politickým tlakům na vedení nemocnic. 
• Nesouhlasíme s požadavkem lékařských odborů přijmout nový zákon o platech zdravotnických pracovníků a nepodpoříme ho. Naopak v souladu s koaliční smlouvou vyzýváme vládu ke zrušení nespravedlivého a demotivujícího tarifního a tabulkového odměňování zdravotníků. O výši platů musí rozhodovat management nemocnic na základě výkonu a schopností konkrétního zdravotníka. Bude tak možné docílit spravedlivějšího a pružnějšího odměňování všech zdravotnických profesí. 
• Poslanecký klub ODS i nadále odmítá, aby za stávajícího stavu veřejných financí plynuly do zdravotnictví jakékoliv další dodatečné prostředky ze státního rozpočtu.

 Hluboké znepokojení v nás vyvolává postup České lékařské komory, která namísto zastupování zájmů široké lékařské veřejnosti bojuje za zájmy jedné úzké skupiny lékařů. Česká lékařská komora se tak chová jako druhá odborová organizace, v rozporu s principy, na nichž by měla jako stavovská organizace ze zákona fungovat. Je evidentní, že ČLK dlouhodobě neplní své zákonem stanovené poslání.