V jakém věku jsou rodiče příliš staří na výchovu a zabezpečení svého dítěte?

V souvislosti s nedávnou událostí, kdy italský soud odebral rodičům ve věku 57 a 70 let jejich roční dítě počaté metodou IVF, byl publikovaný souhrnný článek v časopise Reproductive BioMedicine Online, který se zabývá porodnickými, ale i etickými důsledky gravidit vzešlých z metod umělého oplodnění.

Metody asistované reprodukce souvisí s celou řadou etických, právních a lékařských otázek, ale současně vyvolávají celou řadu emocí a v neposlední řadě jsou i finančně nákladné.

Autorky článku podávají ucelený přehled o biologii otěhotnění a výsledku gravidity. Připomínají známá fakta, že vrchol fertility je u ženy ve věku 18-30 let a pak tato rapidně klesá. Zároveň roste i počet spontánních abortů, zamlklých gravidit, chromozomálních aberací. U těhotných s věkem roste riziko komplikací těhotenství, jako je gestační diabetes, hypertenze, poros císařským řezem, předčasný porod, postpartální hemoragie apod. Autorky uvádějí data z národního registru Velké Británie z roku 2011, kdy je patrný výrazný nárůst cyklů s darovanými oocyty s rostoucím věkem ženy podstupující IVF (téměř 99% žen do věku 37 let mělo vlastní oocyty, zatímco ženy starší 45let využily v 58% darované oocyty). Těhotenstvím indukovaná hypertenze se vyskytuje u 26% těhotenství po darovaném programu oproti 8% ze standardních IVF metod. Tento rozdíl je patrný i u preeklampsie , která se vyskytuje u 10% standartních IVF, ale až u 19.2% těhotenství po darovaných oocytech.

V článku je upozorněno na riziko nejzávažnější komplikace těhotenství a to na mateřskou mortalitu, která je několikanásobně vyšší u starších - perimenopauzálních a menopauzálních žen (ve Velké Británii byla mateřská úmrtnost v jednotlivých věkových kategoriích: 29.2/100,000u žen 40 a více let, 18.8/100,000   ve věku 35–39let a 8.2/100,000 ve věku 20–24 let). Krátkodobé komplikace jsou celkem známé, ale dlouhodobá rizika pozdní gravidity jsou málo předvídatelná (mělo by se uvažovat i o právech nenarozeného dítěte na rodiče, kteří se budou schopni o něj postarat nejenom po materiální, ale i emocionální a zdravotní stránce).

Společenský trend posledních let je oddalovat rodičovství na pozdější věk, nezřídka po 35 roku věku ženy. V tomto věku již řada manželských párů podstupuje metody IVF a v budoucnu se budeme setkávat se staršími prvorodičkami se všemi důsledky tohoto trendu.

Dalším problémem, na který se v článku poukazuje, je, že některá centra asistované reprodukce nepřipraví otevřeně ženy na nožné komplikace a mají na zřeteli pouze úspěšnost své práce jak po medicínské, tak mnohdy i po finanční stránce. Většina těchto center již po otěhotnění o tyto ženy nepečuje. Z tohoto důvodu byl ve Velké Británii vydán průvodce správnou medicínskou praxí. Toto však není dostačující, protože mnohé ženy, které touží po svém vlastním dítěti, jsou ochotny podstoupit jakékoliv zdravotní i finanční riziko a mnohdy hledají pomoc na zahraničních klinikách.

Publikovaný příklad z Itálie ilustruje, o jak složité téma jde a že lékaři by měli být natolik odpovědnými, aby zabránily možným nepříznivým důsledkům své práce.
 
Zdroj (v plném znění):
Tragic outcome of post-menopausal pregnancy: An obstetric commentary. Archana Vasireddy, Susan Bewley. Reproductive BioMedicine Online Volume 27, Issue 2 , Pages 121-124, August 2013
 
-tsk-