Velmi detailní a seriozně napsaný článek byl dnes uveřejněn na stránkách Medical Tribune. Vedle redakční analýzy a zajímavých ekonomických souvislostí, se řada specialistů vyjadřuje k tomu, jaký je skutečný přínos uchování buněk z pupečníkové krve pro vlastní použití (ne pro potřeby veřejné banky, tj. dárcovství zárodečných buněk).

Citujeme z článku, který je celý k náhledu zde na webu Medical Tribune

Každý rodič přirozeně chce pro své dítě to nejlepší a je připraven jeho zdraví chránit. Když nastávající maminka slyší o možnosti uchovat pupečníkovou krev pro potřeby svého miminka, určitě se nad tím zamyslí. Okamžitě jí naskakuje představa vážně nemocného dítěte a slova „Co kdyby…“ – „Co když krev neuložím a pak to bude potřeba…“ Takovou investici v řádu několika desítek tisíc korun komerční banky pupečníkové krve podporují promyšleným marketingem. Z informací, které poskytují, žena vůbec nemá šanci odhadnout, jaká je pravděpodobnost, že uložená pupečníková krev bude jednou dítěti skutečně ku prospěchu. Pokud tuto pravděpodobnost mají vyjádřit odborníci, kteří transplantace kmenových buněk skutečně dělají, oscilují mezi vyjádřením „mizivá“ a „limitně se blížící nule“. Je to dáno už třeba tím, že vlastní buňky není možné použít u geneticky podmíněných poruch. To se ale těhotná jen tak snadno nedozví. Pokud se podívá například na webovou stránku komerční banky při Národním centru tkání a buněk, snadno dojde k závěru, že uložené buňky dítěti pomohou při více než osmdesáti nemocích – na seznamu, s kterým centrum pracuje, jsou na jednu stranu relativně častá onemocnění jako karcinom prsu, na straně druhé zcela vzácné choroby, které musejí budoucí rodiče děsit už svým názvem – jako třeba Maroteaux‑Lamyův syndrom. Když se ale na seznam podívají specialisté na dětskou hematologii a onkologii, má podle nich smysl se bavit o dvou jeho položkách a i u nich není indikace autologní transplantace pupečníkové krve jednoznačná. Stejně zavádějící je část webové prezentace nazvaná „Příběhy úspěšné léčby“, která do značné míry cizopasí na úspěšných transplantacích štěpů ze solidární banky pupečníkové krve. Hlavní propagační slogan tohoto centra je však nezpochybnitelný: „Narození vašeho dítěte je neopakovatelná šance k uchování pokladu.“ Tato věta je hluboce pravdivá. Pro banku je skutečně pokladem každá maminka, která se rozhodne této služby využít a po mnoho let jí posílá peníze za mlhavou naději ponořenou v tekutém dusíku. Paradoxem je, že 24 procent akcií tohoto pracoviště vlastní Ministerstvo zdravotnictví – právě proto, aby si udrželo kontrolu nad tím, jak se tkáně zpracovávají. Minimálně pokud jde o férové informování veřejnosti, v této kontrolní funkci zatím selhává.

-gyns-