Quadrivalentní vakcína proti lidskému papilomaviru (HPV4) není spojena se zvýšeným rizikem autoimunitních poruch u dívek.

Lidský papillomavirus HPV je nejčastěji se vyskytující sexuálně přenosné infekční onemocnění v celosvětovém měřítku, postihující 50% -75% pohlavně aktivních jedinců. Vakcína proti HPV (HPV4) chrání proti 4 onkogenním kmenům HPV a je k dispozici od roku 2006. Navzdory prokázané účinnosti v reálném prostředí, včetně prokázaného snížení rizika cervikální dysplázie, přetrvávají obavy ohledně bezpečnosti vakcíny, zvláště s ohledem na případové zprávy o autoimunitních poruchách po HPV očkování.

Nedávné novinové články, které byly následně odvolány, o případech s vážným invalidizujícím onemocněním po HPV4 očkování opětovně aktivovaly rodičovské obavy ohledně bezpečnosti této vakcíny.

Autoři v Ontariu (Kanada) provedli retrospektivní kohortovou populační studii, aby zhodnotili riziko autoimunitních poruch po HPV4 očkování mezi dívkami z osmých tříd, které jsou způsobilé pro očkování HPV.

Výsledky potvrzují nálezy ze dvou dalších velkých kohortních studií z Dánska a Švédska, u nichž se nepodařilo prokázat zvýšené riziko autoimunitních poruch v souvislosti s očkováním proti HPV4.

Retrospektivní kohortová studie využila informace z administrativních databází. Autoři používali metodu samoregulované série případů navržené pro studie bezpečnosti vakcíny, ve kterých vakcinovaní jedinci slouží jako vlastní kontrola. Konkrétně srovnávali riziko pro 12 různých autoimunitních poruch během 7 až 60 dnů po očkování (exponované okno, kdy mohou být biologický účinek spojeny s očkovací látkou) proti riziku mimo tento časový rámec (neexponované okno, kdy biologické účinky pravděpodobně nejsou způsobeny očkovací látkou).

Studie zahrnovala 290 939 dívek z osmých tříd základní školy (průměrný věk 13,2 let), které měly nárok na bezplatný očkovací program proti HPV4 v kanadském Ontariu v letech 2007 až 2013. Sledovány byly v průměru 2,9 roku.

Ve sledovaném období se u 681 očkovaných dívek vyskytlo autoimunitní onemocnění. Z toho 11,3% (n = 77) během 7 až 60 dnů po očkování. Analýza nezaznamenala signifikantní zvýšení rizika vzniku autoimunitních poruch po podání vakcíny HPV4 (n = 681, poměr [RR], 1,12, 95% interval spolehlivosti [CI], 0,85-1,47).

Většina zjištěných případů představovala juvenilní revmatoidní artritida (n = 323, 44,6%). Tato frekvence však nebyla během "exponovaného okna" významně zvýšena (RR, 1,20; 95% CI, 0,83 - 1,73) a výskyt onemocnění odpovídal obvyklému vyskytu u obecné populace dívek tohoto věku.

Analýza neprokázala významnou souvislost mezi vakcinací proti HPV4 a individuálními autoimunitními poruchami, včetně Bellovy paralýzy (n = 65, RR, 1,73, 95% CI, 0,77-3,89), optické neuritidy (n = 67, RR, 1,57; , 0,74 - 3,33) a Gravesovy choroby (n = 47, RR, 1,55, 95% CI, 92 až 2,63).

Studie může mít několik potencionálních omezení: protože studie probíhala u 13 letých dívek, výsledky nemusí být stejné u očkovaných žen jiného věku a chlapců. Výsledky se také nemusí vztahovat na bivalentní vakcínu HPV2, i když jiné studie poskytly důkazy o bezpečnosti této vakcíny v souvislosti s autoimunitními poruchami.

Souhrně lze říci, že u dospívajících dívek se nepodařilo prokázat zvýšené riziko autoimunitních poruch po očkování proti HPV4. Tato zjištění by měla uklidnit rodiče a poskytovatele zdravotní péče.

Zdroj:

Quadrivalent human papillomavirus vaccination in girls and the risk of autoimmune disorders: the Ontario Grade 8 HPV Vaccine Cohort Study
Erin Y. Liu, Leah M. Smith, Anne K. Ellis, Heather Whitaker, Barbara Law, Jeffrey C. Kwong, Paddy Farrington and Linda E. Lévesque
CMAJ May 28, 2018 190 (21) E648-E655; DOI: https://doi.org/10.1503/cmaj.170871

-gyns-