Profesor Karel Maršál [1943–2023]

Profesor Karel Maršál se narodil roku 1943 v Praze. Absolvoval a získal lékařský titul na lékařské fakultě pražské Karlovy univerzity. Po okupaci Československa sovětskou armádou a vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval jako 25ti letý z Československa do Švédska, kde o 9 let později, v roce 1977, obhájil doktorskou práci a již o rok později se habilitoval. V letech 1991–1997 působil jako profesor perinatální medicíny a vedoucí porodnické kliniky v Malmö. V roce 1995 byl jmenován hostujícím profesorem Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1997 působil jako přednosta gynekologie a porodnictví v Lundu, kde rovněž vybudoval experimentální laboratoř pro perinatální výzkum a významně přispěl k rozvoji tohoto oboru. Vedl Lund Fetal Medicine Foundation, organizaci věnující se výzkumu a vzdělávání ve fetální medicíně.

(C) Foto Pavel Calda

Karel Maršál byl zakládajícím členem a významně se angažoval v Mezinárodní společnosti pro ultrazvuk v gynekologii a porodnictví (ISUOG).  U příležitosti 10.výročí založení společnosti v roce 2000 obdržel zlatou medaili Iana Donalda a v roce 2003 cenu Stuarta Campbella jako uznání za přínos na vývoji nových ultrazvukových technik pro hodnocení růstu plodu. V letech 2002-2004 byl zvolen prezidentem ISUOG, v roce 2006 získal čestný titul ISUOG fellow a v roce 2010 ISUOG honorary fellowship. Vedle toho se po celou dobu svojí aktivní kariéry podílel na práci různých komisí ISUOG a byl členem předsednictva.

Profesor Maršál publikoval přes 280 recenzovaných vědeckých prací, 131 kapitol v učebnicích a editoval 11 učebnic. Za svoji vědeckou činnost byl oceněn řadou mezinárodních ocenění.

 Výzkum profesora Maršála se zaměřil na růstovou restrikci plodu, předčasný porod a perinatální poranění mozku. Vyvinul několik důležitých nástrojů pro diagnostiku a léčbu těchto stavů, včetně modifikovaného grafu růstu plodu, který bere v úvahu mateřské charakteristiky, což umožnuje individualizované odhady růstu plodu. Významně přispěl k aplikaci Dopplerovských měření v umbilikální arterii k predikci ohrožení plodu.

Podílel se také na vývoji doporučených postupů a protokolů pro management rizikových těhotenství, včetně těch komplikovaných růstovou restrikcí plodu, preeklampsií a gestačním diabetem.

Byl vedle své výzkumné a klinické práce vyhledávaným přednášejícím a pedagogem v oblasti fetální medicíny a je autorem řady publikací v prestižních lékařských časopisech.

Získal také mnoho ocenění a vyznamenání za svůj přínos v oblasti porodnictví a gynekologie, včetně ceny Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví (FIGO) za nejlepší vědeckou práci, a obdržel řadu čestných doktorátů z různých univerzit po celém světě. Některé z čestných doktorátů zahrnují: Čestný doktor medicíny z Tartu University v Estonsku, University of Oulu ve Finsku, na Semmelweis University v Maďarsku, na univerzitě v Debrecenu v Maďarsku a na Palackého univerzitě v Olomouci.

V roce 2006 byla prof. Maršálovi prezidentem ČR udělena Medaile Za zásluhy o rozvoj medicíny a reprezentaci ČR v zahraničí. V České republice získal i Medaili Jana Evangelisty Purkyně.

Karel Maršál byl především skromný, vážený a velmi slušný člověk s přirozenou autoritou, který pomáhal všude, kde mohl. Byl skvělým učitelem a přítelem.

Čest jeho památce!

Pavel Calda 

Projev, který přednesl prof. Sturla Eik-Nes na 10. světovém kongresu ultrazvuku v porodnictví a gynekologii ISUOG v roce 2000 u příležitosti udělení zlaté medaile Iana Donalda:

Profesor Karel Maršál je nositelem nejvyššího ocenění ISUOG, zlaté medaile Iana Donalda za rok 2000. Prostřednictvím svého průkopnického výzkumu v perinatologii a v několika oblastech ultrazvukové diagnostiky v posledních 25 letech významně přispěl k rozvoji porodnického a gynekologického ultrazvuku. Karel Maršál se narodil v Praze v Československu. Absolvoval a získal titul na lékařské fakultě pražské Karlovy univerzity. V roce 1968 se přestěhoval do Švédska, kde od té doby pracuje. V roce 1984 se stal přednostou porodnického/perinatálního oddělení v nemocnici Malmö, University of Lund a v roce 1991 se stal profesorem na stejném pracovišti. V roce 1995 byl jmenován hostujícím profesorem své alma mater Univerzity Karlovy v Praze – tuto pozici považuje za osobní. Karel se začal o ultrazvuk zajímat, když na začátku sedmdesátých let pracoval na své diplomové práci. Jeho cílem pak bylo vnést nové poznatky do fyziologického mechanismu dechových pohybů plodu a prozkoumal možnost využití ultrazvuku ke sledování pohybů hrudníku plodu. Své technické dovednosti prokázal v této rané fázi své kariéry tím, že se podílel na vývoji zařízení ke sledování pohybů. Toto zařízení samozřejmě využívalo ultrazvuk a později bylo použito pro různá měření k monitorování fyziologické a patologické aktivity plodu. S profesorem Geoffrey Dawesem z Nuffieldova institutu v Oxfordu jako oponentem z fakulty Karel úspěšně obhájil svou práci v roce 1977. Velká část Karlových výzkumů zahrnovala použití Dopplerovy ultrazvukové technologie. Svým velmi systematickým způsobem se mu podařilo monitorovat většinu cév v těle plodu, ke kterým má tato technika přístup. Zabýval se obecným využitím dopplerovského ultrazvuku při sledování rizikových těhotenství. Porovnáním této techniky se zavedeným kardiotokografickým (CTG) monitorováním prokázal potenciál dopplerovské techniky při monitorování rizikového plodu.

Karel Maršál byl vědeckým školitelem řady prací využívajících Dopplerovu techniku a jeho kandidáti v současné době zastávají přední pozice ve švédském perinatálním prostředí. Mladí badatelé mu byli vždy velmi blízcí. Osobně jsem měl tu čest mít Karla jako svého vědeckého supervizora, když jsem dělal svůj vlastní doktorát na univerzitě v Lundu. To byl začátek naší odborné spolupráce a také blízkého přátelství, které trvá přes 20 let. Jeho zájem přesahuje použití ultrazvuku a věnuje se také rozsáhlému výzkumu v perinatologii obecně. V Lundu si vybudoval silnou perinatální výzkumnou skupinu, která se ve své zemi intenzivně zabývá organizačními aspekty perinatologie. Jeho publikací v ultrazvuku a/nebo perinatologii je přes 500. Karel je členem řady redakčních rad a čestným členem šesti společností, včetně titulu Honorary Fellow prestižní Royal College of Obstetricians and Gynecologists. Profesor Maršál byl vždy velmi aktivní v podpoře výzkumu a správného používání ultrazvuku na národní i mezinárodní úrovni. Zastával několik mezinárodních funkcí, včetně členství v Evropském výboru pro ultrazvukovou bezpečnost, Evropské federace společností ultrazvuku v lékařství a biologii, EFSUMB. Je zakládajícím členem Mezinárodní společnosti perinatálních porodníků a zakládajícím členem World Association of Perinatal Medicine. Od roku 1994 je členem vědeckého výboru ISUOG a od roku 1996 je členem představenstva Společnosti. Od roku 1997 zastává funkci předsedy naší Rapid Response Group zabývající se bezpečnostními záležitostmi. A co je nejdůležitější, profesor Maršál je současným zvoleným prezidentem ISUOG a v roce 2002 převezme předsednictví naší společnosti. Karel Maršál je známý jako vynikající řečník a uznávaný učitel. Cestoval a učil po celém světě. V posledních letech mohl uplatnit svůj talent ve své pravé domovské zemi – České republice – kde sehrál klíčovou roli v rozvoji perinatologie.

V roce 2001 prof. Maršál napsal:

Univerzita v Lundu se mi stala v posledních třech desetiletích mým novým působištěm poté, co mě politické okolnosti donutily v roce 1968 opustit mou vlast. Bylo pro mě nesmírným zadostiučiněním, že jsem se mohl v posledních deseti letech vracet do České republiky a navázat spolupráci s kolegy a studenty na českých univerzitách. V polovině devadesátých let jsem byl pověřen děkanem lundské lékařské fakulty, abych zastupoval univerzitu v Lundu v evropských projektech Erasmus a Sokrates.

Jsem naplněn hrdostí nad mladými krajany, kteří v cizině vzorně reprezentují naši vlast. Před několika lety přešla lékařská fakulta lundské univerzity v základní výuce na systém „Problem Based Learning“.  Metoda „Problem Based Learning“ – podobně jako všechny ostatní pedagogické metody – není dokonalá a má mnoho kritiků. Nové formy preklinické i klinické výuky, ať už ve formě „problem-based“ nebo „case-based“ metody, kladou daleko větší nároky na studenty i na jejich učitele.

Jsem přesvědčen, že není možné držet se tradičních forem výuky, když máme vychovat moderní lékaře, kteří musí zvládnout exponenciálně se zvětšující množství nových vědeckých poznatků a vyhovět zvyšujícím se nárokům pacientů, podílejícím se aktivně stále ve větší míře na péči, jež je jim poskytována. Doba autokratické medicíny se již zcela jistě nevrátí a proto je třeba, aby si studenti i jejich učitelé osvojili základy „Evidence Based Medicine“ a opustili staré, neověřené diagnostické a léčebné postupy. Sir William Osler říkal svým žákům již začátkem minulého století, že polovina toho, co je učí, je chybná. Dodával, že jeho, a tím pádem i jejich problémem je, že neví, která polovina.

Věřím, že správná aplikace principu „Evidence Based Medicine“ nám může pomoci identifikovat ty znalosti, které jsou zastaralé a nesprávné. Perinatologie je poměrně nový medicínský obor zabývající se péčí o těhotné ženy, jejich plody a novorozené děti. Jak Česká republika, tak Švédsko patří k průkopníkům tohoto oboru a obě země prokazují v perinatální péči výborné výsledky. Za perinatology se považují porodníci, neonatologové a výzkumníci, zabývající se fyziologií plodu. Důležitou roli mají také porodní asistentky a zdravotní sestry novorozenecké péče. Rozvoj perinatologie byl velkou měrou podmíněn vývojem nových diagnostických a léčebných metod, například biofyzikálních metod monitorování plodů v těhotenství a za porodu, monitorování novorozenců měřením saturace kyslíku a dalších. Značným pokrokem bylo zavedení profylaktické léčby kortikosteroidy během těhotenství a aplikace surfaktantu u nedonošených dětí. Velký význam měl technický vývoj diagnostického ultrazvuku, který, dalo by se říct, „otevřel okno do dělohy“. Plod byl dříve nepřístupný jiným vyšetřením než poslechem srdečních ozev a palpací přes břišní stěnu matky. Pomocí ultrazvuku je možno vyšetřovat plod v jeho vlastním prostředí, v děloze, a získat velmi podrobný dvou- i třírozměrný obraz jeho anatomie, provést biometrická měření a sledovat jeho fyziologické projevy.

K těm patří například pohyby těla a končetin, srdeční aktivita a dýchací pohyby. Pomocí dopplerovského ultrazvuku je možno měřit průtok krve pupečníkem, placentou a různými cévami plodu. Dříve se znalosti fyziologie plodu zakládaly na výsledcích pokusů na zvířatech. Pomocí ultrazvuku bylo získáno množství nových poznatků o fyziologických funkcích lidského plodu v děloze, což přispělo k všeobecnému přijetí základního konceptu perinatologie, že život před narozením a po něm je kontinuum, že vývoj a zrání všech orgánových systémů začíná v děloze a pokračuje po porodu. Potvrdilo se sto let staré tvrzení skotského patologa Ballantyna, že porod neznamená začátek života, ale je pouze jedním ze stadií životní poutě. Rozeznání tohoto faktu přispělo ke změně a zlepšení jak prenatální, tak neonatologické péče, zvláště péče o nedonošené děti. Studium nitroděložní fetální aktivity pomocí ultrazvuku ukázalo, že již před narozením vykazují plody velké rozdíly, že mají jistý individuální charakter. To nás perinatology naučilo považovat plod za jedinečnou bytost, kterou je třeba respektovat a brát na ni ohled ve větší míře než tomu bylo dříve. Poznatky z fyziologických studií umožnily vývoj nových metod monitorování plodu, kdy někdy i malé odchylky od normální funkce časně signalizují ohrožení plodu. Kromě neinvazivních diagnostických metod došlo i k zavedení nových invazivních zákroků umožňujících prenatální diagnostiku chromozomálních a metabolických vrozených odchylek. Některé z diagnostikovaných patologických stavů plodu jsou přístupné antenatálním terapeutickým zákrokům, chirurgickým nebo medikamentózním. Vznikl nový podobor perinatologie, fetální medicína. V blízké budoucnosti budeme určitě svědky rychlého rozvoje dalších léčebných metod, určitě není daleko ani použití umělé dělohy při extrémně předčasném porodu. Aplikace zmíněných metod staví odborníky i laiky, zvláště nastávající rodiče, před nová a často velmi obtížná rozhodnutí. Obzvláště těžké etické problémy vznikají v souvislosti s diagnostikou malformací plodu a předčasnými porody. V některých situacích může nastat situace, kdy zájem plodu se dostane do konfliktu se zájmy matky, eventuálně i celé rodiny a sourozenců. Je bezpodmínečně nutné, aby etická stránka vývoje perinatologie držela krok, respektive řídila technický pokrok v tomto mladém oboru.