Další periodická turbulence českého zdravotnictví.

Zdravotníci s nadsázkou říkají, že české zdravotnictví se posledních 30 let neřídí, ale že se „řítí“. 25 ministrů v čele resortu za třiatřicet let je výmluvnou odpovědí. Málokterá firma by obměny šéfů v tak rychlém sledu dokázala vydržet.

Situace českého zdravotnictví není ve srovnání s evropskými zeměmi vůbec špatná, dokonce počty lékařů na počet obyvatel jsou nadprůměrné. Letos i přes tento luxusní personální polštář došla lékařům trpělivost a odmítají  již nadále sloužit přes 800 hodin přesčasů ročně  jen proto, aby bylo možné udržet péči v neuvěřitelném počtu 150 akutních lůžkových zařízení. Tato zařízení vznikla v době, kdy se jezdilo na koni či v kočáře a proto musela být doslova v dohledu každé obce. Situace se za posledních sto let s rozvojem mobility změnila, i když infrastrukturní dluh České republiky je obrovský a průměrná dojezdová rychlost je málokde vyšší než 40 km za hodinu.  Počty nemocnic v posledních 30 letech nebyl schopen nikdo zracionalizovat, protože je to nad síly místních politiků a ministerstvo resp. jeho neustále se střídající ministři po dobu svých ultrakrátkých mandátů hasili jiné požáry. Nemocniční síť je v současné podobě dlouhodobě nefinancovatelná, odčerpává prostředky a kapacity, které by bylo potřeba využít jinde.

Bohužel je složité spolehnout se na omezený počet velkých robustních nemocnic, když k nim nevedou silnice, a proto snahy o racionalizaci počtu zdravotnických zařízení budou narážet na problém s časovou dostupností. Nicméně, něco se bude muset stát, protože 150 nemocnic nelze udržet v provozu a poskytovat tam navíc alespoň standardní péči. Za současné situace, by bylo asi nejjednodušší, kdyby do nich přestaly chodit pacienti – tak jako se to stane již brzo s porodnicemi, které propad porodnosti o 30 tisíc zracionalizuje sám (bez centrálního řízení).

Další bolestí českého zdravotnictví je problém s následnou péčí o pacienty, pro které by měly vznikat takzvané komunitní nemocnice, které by se staraly o pacienty, kteří potřebuji péči po propuštění z akutní lůžkové péče.

Přes veškeré proklamace se za 30 let nepodařilo vybudovat síť praktiků a rodinných lékařů. Pacienti se tak vydávají na základě vlastního úsudku rovnou ke specialistům, což je skoro světová rarita. 

Pobyt v nemocnici zůstává levnější, než pobyt v levném hotelu a práce lékaře je také levnější než práce kvalifikované sekretářky. Ano, pokud odslouží 800 hodin přesčasů, vydělá si lékař více.  Špatná organizace práce a neochota vedení delegovat činnosti na personál s nižší kvalifikací, nebo tyto činnosti přímo digitalizovat, je typickým rysem českých nemocnic.

S kvalitou lékařů to pozvolna vypadá stejně jako s takzvanými „zlatými českými ručičkami“, protože to, že se umožnilo postgraduální vzdělávání v sebemenší okresní mini-nemocnici, k zlepšení erudice lékařů neprospívá, stávají se z nich samouci, popřípadě učí jeden druhého. Možnost získání erudice v malých nemocnicích je nesystematická a kvalitativně velmi nestabilní. Neustálé změny a improvizace v postgraduálním vzdělávacím v plánu spíše svědčí o rozpačitosti než o systému. Ve vzdělávání lékařů se dokonce vžil termín „atestační nevolnictví“, protože lékaři v atestační přípravě lze přikázat cokoliv. On se potom odvděčí svému vzdělávacímu pracovišti tím, že bezprostředně po složení atestační zkoušky odejde do, v našem případě, centra asistované reprodukce, které dokáže absorbovat a zaplatit dosud libovolný počet gynekologů.

A s nekonečným počtem nemocnic také souvisí způsob jejich financování, které je převážně paušální. A největší nemocnice dosud systematicky vytvářely dluh, který jim byl každých 4-5 let dorovnán. Naposledy proběhlo celostátní oddlužení před počátkem pandemie Covidu.

Na druhé straně si pacienti nemohou stěžovat na to, že by se nemohli vydat do nemocnice kdykoliv, protože o víkendu jsou dveře nemocnic dokořán a vítají pacienty s těmi nejbanálnějšími problémy. Pacienti pochopili, že o víkendu budou většinou přednostně ošetřeni, na rozdíl od všedních dnů. Poplatek za tuto službu již léta nebyl valorizován a 90 Kč těžko někoho odradí. Stejně tak volání záchranné služby si řada spoluobčanů plete s voláním taxislužby, v tomto případě bezplatné.

Na lékařské fakulty se hlásí stále více žen, které pokud využijí svého práva mateřské dovolené, tak budou v zaměstnání chybět minimálně 3 až 6 let. Samozřejmě za předpokladu, že se pro ně nevytvoří lepší pracovní podmínky, o čem se stále jenom hovoří, ale málokde se to podařilo dotáhnout do reálné podoby.

I když o peníze jde vždycky až na prvním místě, medicína je především službou pacientovi a lékař by si měl uchovat vysoký etický kredit. O to hůře potom snáší různé pletichy a ústrky na pracovišti. Špatná manažerská rozhodnutí vnímá s nelibostí a nepochopením. A pokud není ochoten ohnout hřbet, odvádí ho to jinam. Ať už mimo medicínu anebo do zahraničí, kde jsou pracovní podmínky většinou lepší, než u nás. A to nikoliv jen ekonomické, ale především mnohem lépe strukturovaná pracovní doba a povinnosti. 

Přes všechny tyto kritické připomínky je stále nutno vidět, že naše zdravotnictví funguje, že v něm pracuje velká většina motivovaných a vzdělaných lidí a že o pacienty je velmi dobře postaráno. 

Bohužel by zdravotnictví, do kterého každý rok připluje obrovská finanční částka, mohlo fungovat mnohem lépe, kdyby nebylo řízeno stejně jako Česká pošta nebo České dráhy. Ale "kde brát a nekrást." 

-gyns-