Po poradách s přednosty a po výzvě zdravotní sekce ČNR ředitel nemocnice prof. Klaus spolu s dalšími českými přednosty převzali německé kliniky – obě interny, chirurgii, ušní, oční a gynekologii. Na chirurgickou kliniku byl prof. Jiráskem dosazen jako vedoucí dr. Svatoň. Ostatní pracoviště byla prozatím zajištěna komisařsky. Prof. Jirásek převzal spolu s vrchní sestrou zpět budovu I. chirurgické kliniky, ze které bylo pracoviště vystěhováno 17. 11.1939. Kožní kliniku převzal prof. Gawalowski (bývalý přednosta prof. Geipl spáchal sebevraždu). Ostatní čeští přednostové se pro pouliční boje mohli dostavit k převzetí klinik až během 8. a 9. května. Likvidace odporu na psychiatricko-neurologické klinice v Kateřinské ulici se protáhlo až do 11. května. Českými pracovníky byly za pomoci Revolučních gard během povstání zajištěny i německé kliniky mimo hlavní areál (zubní klinika ve Štěpánské ulici, ortopedie Na Moráni dětská pracoviště v dětském areálu Ke Karlovu). Formálně došlo k předání německých klinik do českých rukou 9. května 1945, kdy prof. Kalus za přítomnosti prof. Jiráska a prof. Gawalowského jako zástupců profesorského sboru povolal bývalé přednosty do posluchárny gynekologické kliniky, kde podepsali rezignace a byli internováni. Takže 9. května byla nemocnice již v českých rukách.

Zákonná i zcela svévolná opatření z doby okupace i výsledky oprávněné akce během Pražského povstání vytvořily po květnu 1945 dost nepřehlednou situaci zejména v právním postavení nemocnice i v zastoupení klinik. Německé kliniky zanikly a místo nich vznikly české. To byla změna organizační, jinak fyzicky pracoviště zůstala. Protokol o převzetí byl schválen sborem přednostů 26. června 1945 a noví přednostové postupně dodávali zprávy o převzetí. V říjnu 1945 sbor přednostů doporučil, aby nedocházelo ke slučování klinik, ale aby zůstaly nadále zdvojeny. Toto rozhodnutí podporovala i dislokace pracovišť. Definitivní potvrzení vzniku klinik, které bylo fakticky v květnu 1945, proběhlo výnosem ministra školství 23. ledna 1948.
V srpnu 1948 byla nemocnice přejmenována na Univerzitní nemocnici. V této době byly za součást nemocnice považovány původní kliniky v hlavním areálu (I. a II. interní, I. chirurgická, II. chirurgická v místě německé, ušní s foniatrickým odd., I. oční, I. gynekologická, II. gynekologická v místě německé a I. kožní a nově navrhované, fakticky existující kliniky umístěné v místě německých (III. interní, IV. interní, II. oční a radiologická). Postupně byly změnou statutu zařazovány další kliniky (neurologická a psychiatrická klinika, obě dětské kliniky, oddělení dětské chirurgie, dětská ušní klinika, II. zubní klinika, II. klinika pro ortopedii a dětskou chirurgii, II. kožní klinika)

Dekretem prezidenta republiky z 18.10.1945 byla zrušena s účinností 17.11.1939 německá univerzita. Provoz Karlovy univerzity byl obnoven prakticky ihned v květnu 1945. Učitelé se navrátili na pracoviště. K 25.5. byla vládním nařízením obnovena platnost vysokoškolských předpisů platných před zářím 1939. 30. května byla oficiálně zahájena i výuka. Na lékařské fakultě byly přednášky a cvičení zahájeny v červnu 1945. V důsledku nacistických represí pět a půl roku nepromovali vysokoškoláci – nedostatek lékařů byl značný. Zájem o studium byl rovněž velmi vysoký. V letech 1945 až 1948 bylo na lékařské fakultě až 5000 studentů, později 4000. K přednáškám byl využíván i velký sál Lucerny. Na podzim 1945 byly založeny pobočky lékařské fakulty v Plzni a Hradci Králové (později fakulty UK) a na Moravě lékařská fakulta v Olomouci.

Nový vysokoškolský zákon z roku 1950 zavedl rozdělení studia lékařství na směr všeobecný, hygienický a pediatrický. Toto bylo završeno v roce 1953 vznikem příslušných fakult v Praze s tím, že klinickou základnou všeobecného směru byla naše nemocnice, hygienického Vinohradská a dětského směru nejprve dětská nemocnice Ke Karlovu (později Motolská nemocnice, jejíž vybudování umožnilo zbourat budovy dětské nemocnice v přemostí Nuselského mostu).

Zákonem 185 z roku 1945 byly zestátněny nemocnice a ostatní léčebné a ošetřovatelské ústavy. U všeobecné fakultní nemocnice, která již dříve patřila státu, to znamenalo přičlenění některých sanatorií v jejím okolí. Centralizace zdravotní péče se promítla v zákonu 103 z roku 1951 o Jednotné preventivní a léčebné péči a 4. z roku 1952 o hygienické a protiepidemické péči. V roce 1952 vznikla Československá akademie věd a nově vznikaly i rezortní výzkumné ústavy. V roce 1953 byl založen ústav pro doškolování lékařů (nyní Institut pro další vzdělávání ve zdravotnictví).

Zestátnění nabylo účinnosti 1. ledna 1949 a státní zdravotnická zařízení měly spravovat národní výbory. Tímto opatřením se součástí nemocnice oficiálně staly i kliniky mimo hlavní areál, které byly součástí jiných ústavů (I. klinika pro ortopedii a dětskou chirurgii, I. zubní klinika, klinika TBC v Kateřinské ul., I. a II. porodnická klinika a II. gynekologická klinika v Zemské porodnici a III. gynekologicko-porodnická klinika v Podolském sanatoriu). Dále potom řádové nemocnice v minulosti nějak s nemocnicí spjaté – nemocnice milosrdných bratří Na Františku a milosrdných sester Pod Petřínem a Alžbětinek Na Slupi i s pobočkou v Kadani (nájemní smlouva již od roku 1946). Tato připojená pracoviště jsou v příloze oběžníku ministerstva zdravotnictví uvedeny jako odbočky Státní fakultní nemocnice, jak zněl od 1.1.1949 oficiální název naší nemocnice. V té době také zaniklo rozdělování pacientů do ošetřovacích tříd. Nemocnice měla více než 2000 zaměstnanců, cca 5000 lůžek a ošetřováno kolem 1000 pacientů v ambulancích. Ředitelství považovalo za optimální 2000 lůžek. V té době panující nedostatek lůžek i lékařů však spíš vedl k přičleňování dalších zařízení.

Velikost celku byla i jeden z důvodů k rozdělení Státní fakultní nemocnice výnosem ministerstva zdravotnictví z 19.6. 1952 s účinností od 1.1. 1953 takto:

Dětská fakultní nemocnice v areálu Na Karlově a směrem do Nuselského údolí (I. a II. dětská klinika, dětská oddělení v Nalezinci – budoucí II. a IV. dětská klinika FVL, nová klinika dětské chirurgie, II. klinika ortopedie a dětská ORL klinika). Dětská nemocnice byla ve správě ÚNV Prahy. Výukově sloužila pro Fakultu dětského lékařství UK.

Fakultní nemocnice I - I., II, IV. interní klinika, I. chirurgická klinika, II. oční klinika, I. gynekologicko- porodnická klinika, II. kožní klinika a dále ORL Klinika, radiologická klinika. Dále centrální laboratoře, I. patologickoanatomický ústav (Hlavův) poskytující služby pro obě nemocnice. Zařízení typu prádelna, kotelna a kuchyně pro obě FN spravovala FN I, která se stala zařízením KNV Praha (Středočeský kraj). Spádově poskytovala služby Středočeskému kraji jako krajská nemocnice. FN I měla cca 1300 lůžek a poliklinická oddělení V Klimentské ulici. Výukově sloužila jako baze FVL UK (dnes 1. LF UK)

Fakultní nemocnice II, byla zařízením ÚNV Praha. Součástí byly III. interní, II. chirurgická, I. oční, II. gynekologicko-porodnická klinika, I. kožní, ústav klinické fyziologie, balneologický ústav, TBC klinika, neurologická, psychiatrická, I. ortopedická kliniky, I. a II. zubní klinika, Fakultní poliklinika na Karlově náměstí. Kliniky, které byly v některé z FN I či FN II jedinečné, poskytovaly služby i druhé nemocnici. FN II byla spádovou krajskou nemocnicí Prahy.

Stavební činnost v prvních poválečných letech byla reprezentována odstraňováním následků bombardování a ostřelování. Dokončena byla stavba kotelny a prováděny drobné stavební úpravy.

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA

Zpracováno podle: Hlaváčková, L., Svobodný, P, Bříza, J.: Dějiny Všeobecné Fakultní nemocnice v Praze, Maxdorf, Praha 2011, ISBN 978-80-7345-243-8

Prevzato z VFNews, interní zpravodaj Všeobecné fakultní nemocnice v Praze