Komentář: Může se krize venkovského porodnictví v USA stát varováním pro Českou republiku?

1. Úvod: Porodnictví na rozcestí – co nám ukazuje americká zkušenost?

Porodnická péče představuje klíčovou složku zdravotních systémů všech vyspělých zemí. Zajišťuje nejen bezpečné vedení těhotenství a porodu, ale má i zásadní vliv na dlouhodobé zdraví matek a novorozenců. Přístup k porodnické péči je proto významným ukazatelem funkčnosti zdravotní politiky a zdravotnické infrastruktury dané země.

Ve Spojených státech amerických však v posledním desetiletí dochází k postupnému, ale dramatickému úbytku porodnických služeb v regionech mimo velká města. Fenomén „rural maternity care desert“ se stal běžným termínem v odborné literatuře i v legislativní praxi. Dle údajů American Hospital Association bylo od roku 2010 uzavřeno více než 250 porodnických oddělení v menších nemocnicích. Podíl venkovských okresů s dostupnou porodnicí klesl z 49 % v roce 2010 na 41,2 % v roce 2022 (Adashi et al., 2025). Téměř 60 % venkovských okresů tak dnes postrádá místní porodnici. Tento trend má závažné dopady na zdraví matek a novorozenců, včetně zvýšené mateřské morbidity, perinatální úmrtnosti a sociálních nerovností.

Vzhledem k podobným tlakům na regionální porodnická oddělení i v České republice (ekonomickým, personálním i demografickým) je namístě položit si otázku, zda se české porodnictví nemůže vydat podobnou cestou, a jak tomu případně předejít.

2. Spojené státy: Systémové příčiny a důsledky kolapsu porodnické péče

V USA je zdravotní péče organizována jako tržní systém, bez plošného veřejného pojištění. To vytváří prostředí, kde menší zdravotnická zařízení, zejména na venkově, nemají ekonomickou motivaci udržet ztrátová oddělení. Porodnická péče patří mezi ty nejvíce nákladné – vyžaduje nepřetržitou pohotovostní službu (24/7), personální zajištění, technické vybavení a vysoké nároky na právní odpovědnost (malpractice insurance).

Z těchto důvodů došlo v poslední dekádě k rychlému útlumu porodnických oddělení, zejména v tzv. „maternal care deserts“ – oblastech, kde je porodnická péče zcela nedostupná nebo extrémně vzdálená. Například v Severní Dakotě je již 79 % venkovských nemocnic bez porodnického oddělení, v Louisianě 75 % a ve Západní Virginii 74 %. Výsledkem je, že mnoho těhotných žen musí cestovat desítky až stovky kilometrů k porodu, často v akutním stavu.

Federální vláda USA na tento stav reagovala strategií White House Blueprint for Addressing the Maternal Health Crisis (2022), která zahrnuje miliardové investice do systémové změny, včetně podpory programů jako RMOMS (Rural Maternity and Obstetrics Management Strategies), vzdělávání personálu, komunitní péče a rozvoje telemedicíny. Přesto zatím neexistuje jednotný federální přístup k zajištění rovnoměrné dostupnosti porodnické péče.

Evropský kontext: Co ukazují podobně velké státy?

Při úvahách o dostupnosti porodnické péče je užitečné podívat se na státy podobné velikosti jako Česká republika. I v Evropě je patrný trend centralizace, ale úspěšně funguje pouze tam, kde je doplněn odpovídající infrastrukturou, komunitními službami a možností volby porodní péče.

Rakousko Rozloha: 83 879 km²  Počet obyvatel: ~9 milionů  Počet porodů (2022): ~85 000, Počet porodnic: cca 75
Centralizace pokračuje, avšak síť zůstává poměrně hustá díky dobré infrastruktuře.
V mnoha regionech jsou porodnice součástí integrovaných nemocnic, kde je prioritou kontinuita péče.

Slovensko Rozloha: 49 035 km² Obyvatel: ~5,4 milionu Počet porodů: ~50 000 Počet porodnic: ~54 (2022), trend mírného úbytku.V některých regionech (např. severovýchod) již vznikají dopravní a dostupnostní limity. Kritizována je nízká míra individualizace péče, a roli komunitních služeb plní zejména dobrovolnické iniciativy.

Maďarsko Rozloha: 93 028 km² Obyvatel: ~9,6 milionu Počet porodů: ~90 000 Počet porodnic: cca 70 (klesající trend). Od 2011 umožněn domácí porod s porodní asistentkou, byť legislativně přísně regulovaný. Nedostatek personálu a rozdíly mezi městem a venkovem jsou častým tématem odborných debat.

Švýcarsko Rozloha: 41 285 km² Obyvatel: ~8,7 milionu Porody: ~86 000 Počet porodnic: 105 (včetně porodních domů)
Země s nejrozvinutější sítí porodních asistentek a porodních center v Evropě. Vysoká míra autonomie rodiček, možnost volby porodního místa (nemocnice, centrum, doma) je běžná.

Dánsko Rozloha: 42 933 km² Obyvatel: ~5,9 milionu Porody: ~60 000 Počet porodnic: jen 22 (!), většina porodů probíhá ve specializovaných centrech. Přes nízký počet porodnic zůstává dostupnost vysoká díky výborné dopravní síti a možnosti ambulantních služeb v těhotenství a šestinedělí. Centrálně řízený model péče s důrazem na prevenci a kvalitu dat.

Finsko Rozloha: 338 455 km² (velmi řídké osídlení) Obyvatel: ~5,5 milionu Porody: ~44 000 Počet porodnic: ~25
Přes rozsáhlé území zajištěna péče pomocí mobilních týmů a letecké přepravy v arktických oblastech.
Dlouhodobě výborné výsledky v perinatální i mateřské mortalitě.

Z těchto modelů je zřejmé, že úspěšná centralizace porodnické péče není možná bez systémového rámce, který zajistí nejen dostupnost, ale i důvěru, návaznost a rovnost přístupu v péči o matku a dítě.

3. Česká republika: Struktura porodnické sítě a možné ohrožení dostupnosti péče

Česká republika na rozdíl od USA disponuje veřejným zdravotním pojištěním a centralizovanějším zdravotnickým systémem, ale některé trendy mohou naznačovat možné riziko postupné eroze regionální porodnické péče, zejména v periferních a strukturálně postižených oblastech. Zpomalení výstavby dopravní infrastruktury v uplynulých dekádách mělo přímý dopad na zdravotní dostupnost v regionech. Zatímco v jiných evropských zemích umožňuje kvalitní silniční síť koncentrovat porodní péči do větších center, v Česku je v některých krajích nutné udržet menší porodnice z důvodu nedostatečné dosažitelnosti. Současná vláda sice zahájila historicky nejvíce stavebních úseků, prvně v historii více než 250 km dálnic a silnic I. třídy, ale tyto změny přijdou příliš pozdě pro aktuální rozhodování o síti porodnických zařízení. Navíc není jasné, jak se k otázce dopracní infrasktury postaví další vláda.  

V roce 2022 se v ČR uskutečnilo přibližně 90 500 porodů, z nichž většina probíhla ve standardních porodnicích (ÚZIS, 2023). V zemi fungovalo 88 porodnických zařízení, což znamená přibližně jednu porodnici na 120 000 obyvatel. Z tohoto pohledu je síť poměrně hustá, ale zároveň dlouhodobě pozorujeme mírný pokles – například v roce 2010 bylo porodnic 98.

Dle dat ÚZIS má dnes 94 % žen dojezd do porodnice kratší než 30 minut, avšak tento údaj skrývá výrazné regionální rozdíly. Například v hustě osídlené části Čech nebo na jižní Moravě jsou vzdálenosti mezi porodnicemi relativně krátké, v oblastech jako Šumava, Jeseníky, severní Plzeňsko či Valašsko může být realita značně odlišná – dojezd do porodnice často přesahuje 45 minut a v zimním období se může prodloužit až na hodinu.

Další ohroženou skupinou jsou ženy ze sociálně znevýhodněného prostředí – bez dopravního prostředku, s malou podporou partnera nebo rodiny, nebo ženy migrující mezi regiony. Pro tyto skupiny není dostatečně zajištěna zdravotnická doprava, a komunitní síť porodních asistentek je stále slabě rozvinutá.

4. Dopravní infrastruktura a dostupnost péče – realita za čísly

Vzhledem k malé rozloze České republiky a poměrně husté síti porodnických zařízení by dostatečně kvalitní dopravní infrastruktura mohla být významnou součástí řešení dostupnosti péče i při možné centralizaci. Klíčová je však nejen silniční síť, ale i posílení zdravotnické dopravy, urgentní přepravy a návazné komunitní péče, zejména pro rodičky bez vlastní mobility nebo z marginalizovaných skupin.

V USA je situace dramaticky odlišná, zejména v oblastech s nízkou hustotou osídlení, kde může být porodnice vzdálená více než 150 km, což může být problémové při akutních komplikacích. Tento fenomén je známý jako „rural maternity care desert“, tedy oblasti, kde není žádná porodnická služba.

5. Diskuse: Centralizace jako záruka kvality, nebo hrozba ztráty dostupnosti?

Centralizace porodnické péče přináší jak výhody (zvýšení odbornosti, ekonomická efektivita), tak i rizika (ztráta dostupnosti, nárůst intervencí, omezení volby rodičky). V České republice i v USA se diskutuje, zda centralizace zajišťuje lepší kvalitu péče, nebo zda přispívá k prohlubování regionálních nerovností a ztrátě rovného přístupu.

V České republice je nutné, aby jakákoli centralizace byla pečlivě kompenzována dostatečným systémem zdravotnické logistiky, což zahrnuje zdravotnickou dopravu, komunitní péči a flexibilní porodní centra, která by nabízela alternativy k nemocničnímu porodu.

6. Závěr: Hledání rovnováhy mezi kvalitou a dostupností péče

Porodnická péče je unikátní v tom, že propojuje nejcitlivější biologické procesy se systémovými, sociálními a logistickými strukturami zdravotnictví. Zkušenosti Spojených států amerických nám poskytují důležité varování: útlum regionálních porodnických služeb vede k nárůstu zdravotních rizik a sociálních nerovností. USA jsou důkazem, že tržní přístup bez koordinace a zajištění rovného přístupu může zhoršit perinatální výsledky i celkový zdravotní stav populace.

Stanovisko

Vzhledem k vývoji v USA a podobným trendům v evropském prostoru doporučujeme: 
Stát by se měl soustředit na urychlené dobudování zanedbané dopravní infrastruktury.
Nezavádět centralizaci „shora“ bez regionální analýzy a kompenzace. Zachovat síť porodnických zařízení v regionech, zejména v okrajových a strukturálně postižených oblastech. Zavést národní strategii perinatální dostupnosti jako systémový rámec pro dlouhodobou stabilitu porodnictví v ČR. 

Doporučené odborné zdroje:

• Adashi, E. Y., O’Mahony, D., Cohen, E. P. (2025). The Rural Maternity Care Crisis. Journal of Women’s Health.
• CDC Maternal Mortality Surveillance Data.
• ÚZIS – Zdravotnická ročenka ČR 2022.
• WHO – Standards for Improving Quality of Maternal and Newborn Care in Health Facilities.
• OECD Health at a Glance: Europe 2022.
• ACOG – Rural Health Committee Reports.
• Ministerstvo zdravotnictví ČR – Strategie péče o matku a dítě (2022).

-gyns-